Materiál

Setkala jsem se s názory, že správný patchwork vznikne sešitím kousků starých košil, zástěr či ložního prádla a použití látek nových je popřením původního účelu této techniky. Já osobně tyto názory považuji za nesmyslné, protože v historii patchworku jistě byla období, kdy se použilo cokoliv, co bylo dostupné, aby vznikla naprosto účelná a potřebná věc, stejně jako období, kdy se šily překrásné hedvábné přehozy z velmi drahých materiálů, určených pouze k tomuto účelu. Nemám naprosto nic proti použití starší pánské košile, jen musím z vlastní zkušenosti varovat před možností rozsypání takto získaného materiálu. Košile se totiž zpravidla vyřazuje, když se prodře límeček nebo manžeta. Zbytek látky se zdá jako nový, ale věřte, že většinou i on je už používáním značně unaven a může se tedy snadno stát, že se vytřepí po druhém vyprání dílka, do kterého jste kromě materiálu vložila mnoho hodin své práce. Od jisté doby tedy šiji z látek nových, nebo alespoň zánovních, i když občas se slzou v oku oželím překrásný vzor na babiččině staré zástěře.

Co se týče druhu materiálu dávám stejně jako většina mých kolegyň přednost 100% bavlně, přičemž až čas a zkušenosti mne naučily rozeznat kvalitu a možnosti použití různých bavlněných látek. Pokusím se o tyto zkušenosti podělit, předem podotýkám, že nejde o žádné obecné zákonitosti, ale jen o moje osobní názory. Za nejvhodnější považuji pevné tenké látky, kterým se někdy říká popelín. Jejich předností je hustá vazba, která dílky udrží v potřebném tvaru, a protože jsou tenké, lze je použít i u vzorů, kde se sejde velmi mnoho látek v jednom bodě, například u nejrůznějších hvězd. Krásný a velmi kvalitní je tzv. bavlněný satén, ze kterého se šije moderní ložní prádlo. Je tenoučký, nesmírně příjemný na dotek a vyrábí se s překrásnými moderními tisky. Jeho nevýhodou při použití na patchwork je nežehlivá úprava. To, co u povlečení zajisté oceníte, se při této technice stane noční můrou, neboť sežehlené švy se otevírají a jsou jako živé a mohly by se stát zkouškou vaší trpělivosti. Pokud se chcete vyhnout těmto problémům, nepoužívejte tyto látky na příliš komplikované vzory, případně použijte techniku našívání na papír, která bude popsána v následujících kapitolách. Dalším běžným materiálem ke zhotovení patchworku je flanel nebo barchet. Specifikou těchto materiálů je jejich hřejivost, což je u deky samozřejmě velice příjemné, ale vzhledem k větší tloušťce je třeba dát pozor při výběru vzoru. Pokud se sejde v bodě víc než osm látek, vytvoří se zhruba centimetr vysoký šev. Velice rozdílná může být u flanelů kvalita, ty kvalitnější jsou, dle mých zkušeností, s vytkávaným kárem nebo proužkem. Na levnějších tištěných flanelech se časem a používáním tvoří žmolky a deka pak vypadá jako ušmudlaná. Asi nejdostupnějším materiálem v našich obchodech je bavlněné plátno nejrůznější kvality, které se prodává jakou bytový textil. Tady bych doporučila nakupovat menší množství a jednotlivé látky vyzkoušet na menších výrobcích, protože cena na pultě nemusí o kvalitě vypovídat naprosto nic. Můžete najít překrásnou kvalitní látku, která už v obchodě několik let leží, stejně jako velmi drahé nekvalitní plátno, u kterého platíte za barevné řešení, které v loňském roce bylo „in“.

Velice krásné vzory pravděpodobně naleznete na materiálech označených jako viskóza. Jedná se o velmi blízkou příbuznou bavlny, kterou používají na halenky, sukně a šaty švadleny, jež oceňují větší splývavost a jemnost viskózy. Pokud vám některý tisk učaruje natolik, že ho prostě budete muset na patchwork použít, vyhněte se pokud možno velmi malým trojúhelníkovým a kosočtvercovým vzorům, neboť dílky z tohoto materiálu jsou velmi živé a na zpracování opravdu náročné. Pro snazší práci s viskózou je velmi vhodné použít tekutý škrob a ještě před začátkem řezání si celý materiál zpevnit.

Dalším přírodním materiálem je len, ze kterého lze vytvořit velice krásná dílka, ať už klasická nebo zcela moderní. Specifikou tohoto materiálu je poněkud silnější vlákno, zpravidla ne zcela stejnoměrné, a poměrně řídká vazba, což zkušenějším napoví, v čem bude problém. Pokud budete pracovat s pravoúhlými tvary nařezanými po niti, nebudete mít nejspíš kromě náročnějšího vyžehlení žádný problém. Ten nastane ve chvíli, kdy budete chtít sesadit dílky tvořené přeponou trojúhelníka. Jde to opravdu velmi špatně, a když jsem jednou šila diagonálně poskládaný vzor na velkou deku z krásného a velmi kvalitního lnu, dopadlo to nad očekávání zle. Prostě to opravdu nešlo dát dohromady.

V několika knihách o patchworku jsem našla deky hedvábné. Tento materiál se zdá být opravdu velmi vhodný, neboť je nesmírně pevný a tenký. Bohužel o zkušenosti se šitím se nemohu podělit, neb jsem ještě neměla odvahu hedvábí použít. Mám jen pocit, že bude při šití velice klouzat a možná by se s ním dalo pracovat po podlepení tenkým nažehlovacím vlizelínem.

Pro úplnost se ještě zmíním o materiálech směsových a umělých. Nejsem žádný staromilec, ale nenašla jsem ještě žádný z těchto moderních materiálů, který by byl na šití patchworku vhodný, takže je prostě a jednoduše používám na oblečení a deky šiji z bavlny.

 Na závěr povídání o materiálu se ještě krátce zmíním o rounu, které slouží jako střední výplňová vrstva quiltu. V historii se asi používalo leccos, naštěstí pro nás byl v minulém století vynalezen polyester a jeho vlastnosti jsou tak skvělé, že si troufám tvrdit, že nahradil přírodní materiály i u těch nejortodoxnějších zastánců klasického patchworku. Takže čeho si budete při nákupu rouna všímat. Za prvé to bude tloušťka, která se může pohybovat od 0,3 cm až do 6 cm. Ke zpracování na šicím stroji je optimální tloušťka rouna kolem 2 cm, deka s tenčím rounem přestává mít charakter quiltu a se silnějším materiálem se velmi špatně pracuje pod ramenem šicího stroje (zvlášť u větších rozměrů). Pokud si přesto chcete zhotovit „prošívanou peřinku“, doporučuji zvolit ruční způsob prošívání buď větším předním stehem, nebo pomocí uzlíků, mašliček či knoflíků, kterými v pravidelných vzdálenostech vrstvy spojíte. Při výběru rouna je třeba trochu pozornosti věnovat kvalitě a způsobu zpracování. V našich obchodech je možno zakoupit rouno od několika výrobců. Liší se způsobem, jakým jsou vlákna spojena. Někdy nejsou spojena vůbec a materiál vypadá a chová se jako polyesterová vata, to jest nedrží tvar a táhne se na všechny strany. Tak s tím se pracuje opravdu velmi špatně. Někteří výrobci používají pro zpevnění prolisování, nebo prošívání a s tímto materiálem se pracuje o něco lépe. Úplně ideální je rouno, které má z vrchní i spodní strany tenkou pevnou vrstvu, připomínající pevností tenkou výztuhovou vložku do límečků. Tento materiál je díky dokonalému zpevnění měkký a zároveň udrží tvar ve všech směrech, takže je s ním opravdu radost pracovat.