Několik slov úvodem 

Milé dámy,

dovolte mi, abych Vás přivítala v kouzelném světě klůcků, hadříků a láteček. Je plný barev, puntíků, proužků a kytiček a pro nás hravé nabízí nekonečné možnosti vymýšlení, kombinování a tvoření. Dlouho jsem přemýšlela, zda mohu psát pouze pro dámy a úplně tak vyloučit všechny případné čtenáře – muže. Nakonec jsem to udělala, protože se mi psalo „mezi námi děvčaty“ snadněji. Mužům, kteří by tuto knihu četli, se tímto velice omlouvám.

Velkou předností této ruční práce je, že na rozdíl od jiných výtvarných dílek, se do těch patchworkových můžete doslova zabalit, takže kromě estetického rozměru dostávají i ten bezprostředně užitkový. Skutečně největší radost mám vždy, když zjistím, že se darovaný quilt používá a dělá radost nejen na pohled, ale i na dotek.

Patchworku se věnuji asi 15 let a zpočátku jsem tuto techniku dělala jenom jako jednu z mnoha ručních prací. Po čase jsem zjistila, že toho spoustu nevím a neumím, protože patchwork má neuvěřitelné množství variant, technik a možností, a pokud ho chci dělat trochu pořádně, už mi nezbude čas na nic jiného. Myslím, že možnost učit se stále nové věci, je hlavním důvodem, proč u mne zvítězila právě tato textilní technika.

 V publikaci, kterou právě držíte, se pokusím představit patchwork jako báječné hobby, jako způsob výtvarné a kreativní seberealizace. Přestože prvotní impuls k této činnosti byl nejspíše z oblasti ekologie, přiznávám, že už dávno nespotřebovávám jen zbytky a odložené kousky oděvů, ale vyrovnávám si tímto způsobem potřebu vytvořit něco vlastníma rukama a „zlidštit“ si tak současný přetechnizovaný a průmyslový svět.

Nejspíš naprosto zbytečně, ale úplně pro pořádek, uvedu rozdíl mezi patchworkem a quiltingem, protože pro někoho se tyto dva pojmy prolínají. Patchwork je sešívání kousků látek, quilting je prošívání několika vrstev, aby byly navzájem spojené a výsledná deka se dala používat jako jeden krásný a zároveň hřejivý kousek. Základní princip patchworku spočívá ve skládání menších či větších kousků látek, předem nastříhaných na pravidelné geometrické tvary, a poté sešitých tak, že vytváří různé, většinou mozaikové vzory výsledného dílka. Pokud se předchozí věta někomu zdála příliš složitá, naprosto lapidárně to kdysi vyjádřil můj tatínek, který přišel z pravidelné schůzky s přáteli v restauraci v příjemném rozpoložení, že konečně kamarády něčím překvapil. „Když jsem říkal chlapům, že vezmeš novou látku, hodiny ji rozřezáváš na kousky, a potom další hodiny sešíváš – ani mi to věřit nechtěli.“ Řekla bych, že to je opravdu ta nejvýstižnější charakteristika, a pokud si teď poklepáváte na čelo, věřte mi, že jde o zábavu pro okolí neškodnou a pro mne o nádhernou možnost nepřestat si i v poměrně pokročilém věku vymýšlet, hrát a tvořit.

Patchwork jako technika je stará mnoho století a vznikla nejspíš z potřeby zužitkovat každý sebemenší kousek klůcku. Nejstarším dílkem, na který byla tato technika použita, je podle dostupné literatury pohřební stan egyptské královny z konce 9. století před naším letopočtem, nebo o 400 let mladší práce z oblasti Sibiře. Pokud bychom se chtěly dozvědět, odkud tato technika pochází, nejspíš bychom zjistili, že byla po stovky let používána v Severní Americe, Persii, Indii a Číně. Nejspíš ji nikdo od nikoho nepřevzal, ale vznikla z přirozené potřeby zužitkovat každý kousek tehdy vzácné tkaniny.

Do Evropy byla tato technika pravděpodobně přivezena z Palestiny v 11. století a začalo se jí používat ke zdobení praporů, koberců, ubrusů a v neposlední řadě i chrámových předmětů. Postupem času získával patchwork spolu s ozdobným prošíváním daleko širší užití, technika se nejen zdokonalila, ale v mnohých koutech světa zlidověla natolik, že představuje nedílnou součást kulturních tradic.

V současné době se do našich luhů a hájů dostávají inspirace hlavně prostřednictvím americké filmové produkce, neboť k útulnému obydlí ve většině z amerických států patří patchworkový přehoz zhotovený zcela tradičně, nebo naopak velmi moderně pojatý. Setkala jsem se u nás s názory, že patchwork je výhradně ruční práce, měl by se ručně nejen sešívat, ale hlavně prošívat a zastánci těchto názorů považují použití šicího stroje za jakési znesvěcení patchworku. Možná je to tím, že jsem naprostý samouk bez jakékoliv teoretické průpravy, moc se všem zasvěcenějším omlouvám, ale já všechna svá dílka tvořím s pomocí šicího stroje, nebo spíš tvoří je šicí stroj s mojí pomocí. Ruční techniky jsem pochopila, vyzkoušela, nesmírně je obdivuji, nicméně pro můj temperament jde o činnost příliš pomalou, ke které si slibuji návrat v dobách, kdy se trochu zklidním a nebudu mít v hlavě tolik nápadů, že je nestíhám zrealizovat ani s pomocí techniky. Následující stránky se budou tedy týkat převážně technik, které lze uskutečnit s pomocí šicího stroje, a také všechna dílka na ilustračních fotografiích byla na stroji ušita. Zároveň se pokusím upozornit na některé vzory, a není jich samozřejmě málo, které z nejrůznějších důvodů na stroji ušít nelze.

Jako u každého koníčku je i u patchworku tím nejpříjemnějším „družení se stejně postiženými“. Přestože je nás zatím v Čechách poskrovnu, získala jsem za těch několik let mnoho přítelkyň, kterých si nesmírně vážím. Na setkání s nimi se vždy těším, protože jsou prostě v něčem stejné jako já a svého času si váží, takže pokud bych je nepotkala při šití patchworku, neznala bych je vůbec a to by byla skutečně škoda. Děkuji Vám všem, milé dámy, za příjemně strávené chvilky plné inspirace, porozumění a pohody a naprosto upřímně se těším i na setkání s Vámi, se kterými jsme se ještě potkat nestihly.

Pokud si následující stránky prolistujete a dočtete s pocitem, že jste se dozvěděly něco nového, budu velice šťastná. Pokud Vás dokonce inspirují k nějaké vlastní tvorbě, přeji Vám mnoho úspěchů a trpělivosti Vašich blízkých, neboť si s Vámi jistě užijí své.

Jana Harmachová