Způsoby šití 

Rozdělení a použití jednotlivých způsobů sešívání dílků

V literatuře najdeme obvykle základní rozdělení patchworku na ruční a strojový. Dlouhou dobu jsem se domnívala, že jde v podstatě o dvě naprosto odlišné ruční práce. Situace je ale trochu složitější. Při sešívání jednotlivých dílků máte většinou na výběr, jaký způsob zvolíte. Osobně dávám přednost šití na stroji, protože jsem velmi netrpělivá a potřebuji mít všechno hotové nejpozději hned. Výhodou ručního šití je ovšem fakt, že můžete šít i tam, kde nejste připojená na svůj šicí stroj (šicí stroj na způsob notebooku ještě žádná patchworkářka nevymyslela), a lze tedy využít k šití doslova každou volnou chvilku. Ušila jsem tímto způsobem docela pěkný Charm quilt se vzorem „Ohryzků“ a přestala tvrdit, že ruční šití není nic pro mne. Zjistila jsem, že se dá šít ve vlaku, na koupališti i na kafíčku u kamarádky. Od té doby mám zpravidla rozdělaný jeden dlouhodobý projekt a připravenou hezkou plechovou krabičku s šicími potřebami a několika „dílky na cesty“.

Někdy ovšem nebude výběr způsobu šití možný, protože jsou vzory, které se nedají šít na stroji a na druhé straně i takové, které neušijeme ručně. Rozlišit tyto případy není nijak obtížné a při minimální zkušenosti to nebude problém pro žádnou švadlenku. Při případné nejistotě doporučuji vyzkoušet ušití drobného vzorku dřív, než se rozřežou nebo rozstříhají metry látky. 

Ruční šití

Při ručním šití budeme zpravidla potřebovat měkkou tužku nebo speciální značkovací fix a předem vyrobené šablony. Tyto šablony se používají v podstatě dvojím způsobem a z tohoto způsobu vyplývá i jejich potřebné množství. Rozdíl mezi dále popsanými způsoby ručního sešívání je stručně řečeno tento: u prvního způsobu budete potřebovat velké množství přesných šablon, u druhého způsobu budete muset jednu šablonu velmi přesně obkreslit na každý dílek z látky. 

Šablonu potřebné velikosti položíme na látku a vystřihneme dílek, který je přibližně o 1 cm větší než šablona. Takto vzniklé přídavky zahneme kolem šablony a zažehlíme, případně prostehujeme. Jednotlivé dílky i s šablonami sešíváme drobným obnitkovacím nebo čalounickým stehem. Asi je jasné, že při tomto způsobu nevystačíme s jednou šablonou, protože dílky sešíváme vlastně na šablonách. Odstranit šablonu je možné až ve chvíli, kdy je dílek ze všech stran spojen s jinými. Příprava na tuto práci je skutečně velmi náročná a v některých končinách je možno si plastové šablonky v potřebném množství prostě zakoupit. Nám většinou nezbývá než stříhat, stříhat a stříhat ze čtvrtky, případně z plastové fólie. Šití na šablonách má velkou tradici ve Velké Británii. Používá se například u těchto vzorů: „Babiččina zahrádka“ nebo „Mušle“ a podobné vzory, u nichž je třeba vsazovat do sebe složitější tvary. 

Jiným způsobem se používá šablona při ručním sešívání dílků nejrůznějších tvarů. Vystačíme pro každý jednotlivý tvar s jednou, případně dvěma šablonami, které na látku obkreslíme měkkou tužkou a dílky už sešíváme podle nakreslené čáry běžným předním stehem. Pokud si připravíme šablonu podle prvního obrázku, bude nám stačit jedna, podle vnitřní linky budeme šít a podle vnější stříhat. Tyto šablony jsou nejlepší z trvanlivého a pevného materiálu, protože je budeme obkreslovat mnohokrát. Druhou možností je jedna šablona pro stříhání dílků a druhá pro označení linie šití, tato šablona může být ze čtvrtky, ale je lepší použít průhledné plastové desky. Šablonky se nám budou lépe srovnávat (můžete si na nich udělat pomocné značky lihovým fixem). Při pokládání a obkreslování šablon na látku je výhodné použít jako podložku jemný skelný papír. Látka se nehrne a neklouže pod šablonou.

Tento způsob sešívání dílků je možné použít vždy, když chceme šít v ruce a velmi výhodné je to ve dvou případech. Tím prvním je potřeba sešívání obloučků s malým poloměrem, na stroji je to velmi obtížné. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že než si dílky správně připravíte a srovnáte pod patku šicího stroje, je potřebných obloučků v ruce sešitých několik. Druhým případem je vzor, u kterého se nevyhneme množství „Y švů“. To jsou místa, kde musíte všít dílek jakoby do rohu mezi dva jiné. Není to nijak náročná práce, ale předpokládá přesné označení místa, kde se švy ze tří směrů setkají, protože přešití z jednoho směru znemožní začátek šití ze dvou zbývajících. Při ručním šití není naprosto žádný problém. Šijeme po označených liniích a není proto žádný důvod přešívat za vyznačenou linii. Při šití na stroji se na dílky žádné značky nedělají a řeže se jich zpravidla několik najednou. Pokud potřebujeme mít vyznačený konkrétní bod, musíme vzít každý dílek zvlášť do ruky a bod dokreslit. Trochu se tím ztrácí efektivnost strojového šití, a tak si tyto práce obvykle nechávám pro ruční šití. Vzory pro které je vhodné použít této metody jsou například: „Ostří sekyrky“ nebo „Opilcova stezka“. 

Strojové šití

Otázka, kdy použít šicí stroj a kdy dát přednost jehle, nemá jednoznačnou odpověď. Jsou švadlenky, které bez rozmýšlení vezmou do ruky jehlu, ale také ty, co raději vymyslí nějaký způsob, jak ušít na stroji i vzory, které vypadají, že se tímto způsobem ušít nedají. Základním předpokladem pro možnost sešívání dílků na stroji je jejich naprosto přesné nařezání. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že se bez řezacího kolečka a podložky neobejdete, protože nůžkami prostě s takovou přesností dílky nepřipravíte. Na dílky se nedělají žádné značky, šije se zpravidla s krajem patky, nebo podle vyznačené linie na šicí desce. To zároveň znamená, že co jsme si špatně ustřihly, to si i špatně ušijeme. Pro šití běžných dílků používám délku stehů 2,5 mm, nic nezapošívám a mezi jednotlivými dílky neodstřihávám nit. Když došiji určitý počet, mám barevnou vlajku na plachetnici, kterou následně rozstříhám. Tomuto způsobu se říká řetězový a šetří nitě i váš čas. 

Tak jako jsou projekty, které nelze ušít na stroji, jsou i takové, které při nejlepší vůli nelze ušít v ruce. Patří sem techniky založené na tom, že ušité části jednou nebo i několikrát rozřežeme, pootočíme nebo přehodíme a poté opět sešíváme. Je naprosto jasné, že ručně sešité díly by se po rozřezání rozpadly, takže šicí stroj je jedinou možnou variantou. Mám na mysli například techniky: bargello, flic-flac nebo konvergenci. Protože jsou to mé oblíbené techniky, budu se jim věnovat podrobněji v následujících kapitolách. 

Do druhé skupiny projektů, které musíme šít na stroji, bych zařadila všechny minimrňavosti a ostré úhly, pro které se používá technika šití na papír. Kouzlo spočívá v tom, že je vzor natištěný na průhledný papír, z jedné strany se přišpendlí potřebný kousek látky a z druhé se šije na papíře od bodu k bodu. Po každém přidaném dílku se upraví šev a docela vhodné je zároveň ho i vyžehlit. K tomu se používá minižehlička, která má plochu asi 3 cm čtvereční a při troše snahy ji seženete i v našich končinách. Šití na papír je velmi příjemná záležitost a mnohé patchworkářky ji preferují hlavně pro zaručenou přesnost. Pro mě je přece jen trochu náročná příprava před samotným šitím. Skutečně nesnáším po došití nutné vytrhávání papíru, takže tento způsob používám, jen pokud není jiná možnost. Zdá-li se můj popis této techniky zmatený, doporučuji vyhledat nějaký kurz. U této techniky je skutečně nejlepší vyzkoušet postup vlastními ručičkami. Můj oblíbený vzor, pro který jsem i já ochotná předkreslovat a nakonec vytrhávat papíry, bývá označován jako „Twister“ a jde o čtverec, obdélník nebo trojúhelník, který se postupně zvětšuje a pootáčí. Možnosti tohoto vzoru jsou prostě úžasné a vložená práce skutečně stojí za to.