Amerika - patchwork jako sociální fenomén

29.06.2008 21:20

Pokud bychom chtěli číst z patchworku skutečné příběhy, musíme se přesunout na Severoamerický kontinent, protože právě zde se tomuto textilnímu umění dostalo naprosto jedinečného rozvoje a lze bez nadsázky tvrdit, že v amerických quiltech je uložena historie podobně jako je v pyramidách uložena historie starého Egypta. K tomu, abychom tento fenomén mohli pochopit, je třeba si uvědomit několik skutečností a připomenout historii.

Přikrývky si s sebou osadníci přiváželi ze své vlasti, a protože jejich používání bylo velmi intenzivní, znovu a znovu je vyspravovali záplatami. Nové přikrývky se zpočátku vůbec nešily, protože chyběl potřebný materiál a hlavně čas k jejich zhotovení. Později se začaly šít přikrývky ze zbytků odložených oděvů a byly v první řadě účelné, na nějakou kompozici ještě nikdo ani nepomyslel, byly to prostě užitečné předměty a nejsou o nich ani zmínky v dochovaných dobových dokumentech. Není bez zajímavosti, že jako výplň bylo používáno seno, suché listí, nebo kukuřičné šustí.

S počátky amerického textilního průmyslu se začaly na quiltech objevovat i nové tkaniny a protože i život osadníků se stával veselejším, quilty už byly barevnější a kousky nebyly skládány náhodně, ale začínaly se objevovat první promyšlené kompozice. Základní techniky sešívání si přinesly ženy ze svých domovů, začaly používat první šablony čtvercových nebo obdélníkových tvarů. Podle některých pramenů se jako základní tvar používal stejný čtyřúhelník, jako měla rodinná bible, ten se potom dělil na různé několikaúhelníky a z nich vznikaly požadované vzory. Není jisté, nakolik je tato skutečnost pravdivá a zda šlo o ojedinělé případy nebo rozšířený jev, ale v každém případě jde o velmi zajímavý způsob spojení vztahu k této knize knih a symbolické vložení nebo spíše přenesení jejího významu do vytvářených přikrývek.

Šití přikrývek se v této době stalo i významným sociálním fenoménem. Náboženská i společenská konvence nedovolovala nikomu z členů komunity to, čemu bychom dnes říkali „hobby“ a tzv. „quilting bee“, tedy něco jako qiltovací dýchánky představovaly jednu z mála možností jak nutnou práci zpestřit něčím příjemným a společenským. Při šití se scházely ženy z široké rodiny nebo celé osady a vyměňovaly si při práci nejen vzory a zkušenosti, ale také se dělily o své radosti a starosti, nebo se prostě bavily. Někdy se k těmto sešlostem scházely ženy z osad velmi vzdálených a potom „quilting bee“ trval i několik dní. Ženy se scházely při sešívání pokrývek, aby si pomohly, vyměnily vzory i novinky a popovídaly si. Šlo skutečně o ryze společenskou záležitost, do které se zapojovali i přítomní muži a děti a všichni spolu i jedli, zpívali a někdy i tančili. 

Anabaptisté, Amishové (Amenité), Mennonité, Prostí lidé to jsou pojmy, které jsou naprosto neuvěřitelným způsobem sptojeny s patchworkem a každý, kdo se touto technikou začne vážněji zabývat, na ně musí dříve či později narazit. 

 Za zmínku jistě stojí zvláštní barevnost přikrývek, jež pochází právě z této komunity. Ostatně právě barevnost, neobyčejně pečlivé prošití a velmi jednoduché vzory jsou znaky, jež nám umožní rozpoznat mezi quilty právě ty „amishské“. Na těchto přikrývkách zpravidla nejsou používány látky s tištěnými vzory a používání jednobarevných látek a jednoduchých vzorů má jistě souvislost s jejich náboženským přesvědčením. Tradiční přikrývky mají velké plochy řešeny v tmavých odstínech (černá, tmavá modrá, tmavá zelená a temně fialová) v kombinaci s jasnými až zářivými barvami, které tvoří samotný vzor a díky tmavému podkladu z celkové kompozice skutečně září. Vzniká tak naprosto nadčasová kompozice a i mnohého zastánce moderního umění tato díla jistě osloví. Naproti tomu prošívání těchto přikrývek je velmi složité a propracované do nejmenšího detailu, jakoby v prošívání prosvítala krása a rozmanitost tohoto světa a přírody.

Zpět