Barva a její symbolika

29.06.2008 21:01

 

 

Práce s barvami je v patchworku specifická tím, že autorka pracuje až na výjimky s barvami „hotovými“. Na rozdíl od malíře tedy nemůže barvy skládat mícháním, ale podobně jako při tvorbě mozaiky, pracuje s barevnými kousky a skládá je vedle sebe. Přesto ale i tady platí některé základní poznatky o působení barev na lidské vnímání. „Fyzikálně je barva druhem zářivé energie. Barevný vjem je pak část vjemu při zrakovém počitku oproštěná od dojmu prostorového rozložení, velikostních rozměrů a časové proměnlivosti. Dnes je obecně známo, že barva je vlastně subjektivní senzace, vyvolaná působením světla na lidské oko. (Baran, 1969) Vnímání barvy je tedy v první řadě ovlivněno světlem, a okolním prostředím, v neposlední řadě psychickým stavem člověka, který barvu vnímá. Z hlediska komunikace a sdělování je jen málo vizuálních podnětů, které by měly stejnou váhu jako barva, což z ní dělá významný komunikační nástroj. Na straně vysílače není žádných pochyb o tom, že zvolenou barvou dáváme sdělení další rozměr a jistý význam, k případným problémům a nedorozuměním může dojít při dekódování tohoto způsobu sdělení. Ke správnému pochopení toho, co vysílač sděloval zvolenou barvou, jsou ve hře dva velmi nejisté faktory. Tím prvním je předpoklad, že přijímač vidí stejnou barvu, tím druhým je stejné chápání významu barvy. Naši výslednou představu utváří oči a mozek poté, co k nim doputují odražené světelné vlny a je nepochybné, že výsledek je závislý na stavu těchto dvou velmi citlivých orgánů každého vnímajícího subjektu, jeho momentálního psychického stavu i světelných podmínek prostředí. Mnohem větší problém je v tom, jak přijímač vnímá barvu z hlediska její symboliky.

K tomu, abychom mohli z barevnosti předmětu přečíst jeho poselství, je třeba si uvědomit, že barva měla odpradávna spojení s tradicí a zpravidla bylo její užívání spojeno i s jistou symbolikou. Tato symbolika byla více či méně stálá pro určitou kulturní nebo etnickou skupinu. Zastoupením barev v symbolických jazycích uspořádal Jiří Černý a Jan Holeš v kapitole Typologie znaků a symbolů.

Červená barva může symbolizovat přízeň a ochranu před nebezpečím. Používá se jako amulet zdraví. Rudý závoj měl zaručit římským nevěstám manželskou lásku a plodnost, červená znamení na domech Egypťanů značí ochranu před požárem a na domácích zvířatech jejich plodnost.

Červená barva znamená také agresi a provokaci. V býčích zápasech se používá ke dráždění býků; ocení to ovšem hlavně diváci, protože býci jsou barvoslepí.

V umění, zvláště v malířství, symbolizuje červená barva ranní úsvit, západ slunce, lásku nebo také bouři, válku, ďábla apod.

Bílá je symbolem čistoty, panenství, světla a dokonalosti. Vedle černé zaujímá v systému barevné symboliky zvláštní postavení. Je symbolem počátku i konce a z tohoto důvodu se používá při oslavách narozenin a svatby, při zasvěcovacích ceremoniálech a někde i na pohřbech. Ve východních kulturách jako třeba v Japonsku, je barvou smutku; v Číně není smuteční oblek vysloveně bílý, ale spíše z nebarvené látky. Bílá barva je spojována s posmrtným životem i u mnoha přírodních, které proto někdy bělochy na základě jejich bílé kůže považovali za obyvatele zásvětí, a tedy za bohy. Bílá jako symbol dokonalosti a čistoty funguje v případě bílých oděvů některých kněží a také křesťanských andělů.

Černá je protikladem bílé a stejně jako bílá je i ona symbolem absolutna. V západních kulturách je barvou smrti, smutku a podsvětí. Je to také barva noci a může vyjadřovat plodnost a tajemství. Někdy proto byla barvou bohyní mateřství a plodnosti. V souvislosti s černou magií se objevuje také jako symbol zla. Na Španělském královském dvoře se používala jako symbol nejvyšší důstojnosti.

Modrá symbolizuje intelekt, míru a rozjímání. Je to barva božské pravdy, ale také barva něčeho nereálného a fantastického. V křesťanství je jako symbol čistoty Panny Marie a označuje víru, slitování a svěcenou vodu. Je to barva nekonečného nebe, symbol vody a chladu.

Zelená symbolizuje především přírodu v jejím růstu. Je to barva rostlinstva, jara, života a čerstvosti. Z této souvislosti musel být odvozen i její význam barvy naděje, dlouhého života a nesmrtelnosti. Významné místo má v symbolice islámské, kde je barvou hmotného i duchovního prospěchu a Prorokovy moudrosti, i v symbolice čínské, kde souvisí s bleskem, hromem a ženským principem jin. Někdy zelená nabývá i negativního významu jako barva jedu, nebezpečné záře a ďábla.

Žlutá je jasná barva blízká barvě zlata, světla a slunce, a je tudíž symbolem bohatství, šlechetnosti, slávy a nádhery. Je to též barva podzimního listí a vůbec barva podzimu a zralosti. V Číně označuje centrum vesmíru a je zasvěcena císaři. Jinde nese i negativní významy jako barva závisti, nevěry a zrady. Byla to barva hanby na oděvu židů, kacířů a prostitutek. Žlutou vlajkou se označovalo místo nemoci a karantény.“(Černý, 2005)

Následující odstavec je z ryze praktické příručky pro tvůrce současného grafického designu a můžeme porovnat tvrzení autora s tím, co bylo uvedeno výše:  „Barva v sobě nese psychologickou symboliku, která má vliv na samotný obsah, a to jak na obrazný, tak na doslovný význam typografie. Tato emocionální složka barvy je pevně propojená s lidskou psychikou jak instinktivně, tak biologicky. Barvy různých vlnových délek na naší nervovou soustavu působí odlišně – teplejší barvy jako červená nebo žlutá mají dlouhé vlnové délky, a proto je potřeba vyvinout více energie na jejich zpracování očima a mozkem. S tím související nárůst aktivity metabolismu a energie označujeme často jako vzrušení. Naopak kratší vlnové délky studených barev – jako například modré, zelené a fialové – vyžadují méně aktivity a energie ke svému zpracování, což má za následek zklidnění a utlumení metabolické činnosti.

Psychologické vnímání barev však velmi závisí i na osobní zkušenosti daného člověka a také na kultuře, v které žije. Pro mnoho kultur je například červená barva symbolem pro hladovění, energii či hněv, protože ji mají úzce spojenou s barvou masa, krve a tím pádem i násilí. Vegetariáni mohou mít ovšem s hladem spojenou spíše s barvou zelenou. Symbolem smrti a smutku v západních, převážně křesťanských kulturách je černá barva, ale třeba hinduisté si se smrtí spojují barvu bílou. Pro křesťany je bílá barvou čistoty a neposkvrněnosti. Dáno historickými souvislostmi je pro západní civilizaci fialová symbolem autority, postavení a bohatství. Modrou si zase většina kultur spojuje s vodou – a tím pádem i se životem. Modrá je také často vnímána jako hloubavá a spirituální, snad kvůli této zvláštní souvislosti.“(Samara, 2007)

Tyto ukázky symbolického významu barev jsou jistě velmi zajímavé, ale je třeba si uvědomit, že barva je vždy spojena s nějakým předmětem a vnímáme ji spolu s tím, co je barevné. V patchworku jde o sešívání kousků látek a většinou pracujeme s několika barvami, takže tady půjde více o vzájemné působení barev při jejich skládání a symbolika jednotlivých barev je tu zastoupena spíše v podvědomí autora či autorky. Přesto je možné podle barevnosti zařadit quilt a to hned ze dvou důvodů: zpravidla se šilo ze zbytků látek používaných na oděvy nebo interiérový textil, tedy typické barvy pro jistou kulturu a dobu najdeme jistě i v patchworku a druhým důvodem je vědomé či nevědomé respektování tradičního přístupu k barevným kombinacím tvůrce. Obě tato pravidla platila pouze do jisté doby, protože průmyslová výroba a v minulém století i celková globalizace takřka smazaly hranice mezi tvůrci z různých kontinentů. Pokud na současném díle lze nalézt tradiční barevnost, s největší pravděpodobností to bylo prvoplánovým záměrem autora.

Zpět