Evropa - cesta od řemesla k umění

29.06.2008 21:17

 Velmi bohatou tradici má v Evropě především quilting, který byl rozšířen už od dob starověkého Říma a používal se nejen při výrobě a výzdobě ložního textilu, ale i přikrývek používaných vojáky. Patchwork a s ním spojenou aplikaci přivezli údajně kolem 11. století křižáci ze svých výprav do oblastí Středomoří. „Vojáci, okouzleni bohatě zdobenými prapory a stany poražených Saracénů, přivezli ukázky do Evropy a obě techniky zde pak byly převzaty k ozdobení praporů, vlajek, nástěnných koberců, ubrusů, přehozů na postele i pomůcek k chrámovým bohoslužbám. Křižácká vojska ze svých tažení po Středomoří přivezla také oteplené košile, prošívané kabáty nosili vojáci již od 11. století.“

Tyto techniky se v některých částech Evropy staly velmi oblíbenými a rozvinuly se do specifických podob, jimiž byla vytvářena překrásná umělecká díla i předměty denní spotřeby. Zdánlivý konec těchto krásných řemesel znamenal počátek 20. století a rozšíření průmyslové výroby. Pravdou je, že několik desetiletí trvalo, než si lidé uvědomili, že šicí stroj sice nahradil ruční práci a průmyslově vyrobená deka také zahřeje, ale člověk že je přirozeně kreativní tvor a zůstala mu touha po vytvoření svého vlastního díla. Ženy se opět vrátily k  ručnímu patchworku a quiltingu a současně s tím se vedle těchto tradičních začaly utvářet techniky na první pohled velmi podobné, šité na stroji. Ukázalo se, že využití techniky nemusí vést k zániku, ale může naopak směřovat k novým možnostem a jiným výtvarným realizacím, které by pouze s jehlou nebyly možné.

Následující výběr představuje ukázky několika velmi rozšířených technik, které jsou charakteristické pro jistý region (případně i období) a lze na nich dohledat znaky, ze kterých přečteme informace o jejich původu. 

Anglický patchwork

Tímto názvem je zpravidla označován tradiční patchwork, který je asi nejvíce podobný mozaice. Na přikrývky se zpracovávaly skutečně i velmi malé zbytky látek a vznikaly pestré přikrývky z nejrůznějších materiálů, která bývaly navíc zdobeny výšivkou uprostřed jednotlivých dílků. Technika tohoto patchworku umožňuje sešívat i nepravidelné tvary, protože jednotlivými dílky se nejprve „obalí“ přesná šablonka a i s touto šablonkou se čalounickým stehem dílky spojují. Jde o časově velmi náročnou práci a z technických důvodů rozhodně není možno použít šicí stroj. Výhodou této techniky je možnost použít i různě silný, klouzavý, nebo mírně pružný materiál a využít tak kombinací, které by jakékoliv jiné zpracování nedovolovalo.

Zajímavostí mezi přikrývkami vzniklými touto technikou jsou „vojenské přikrývky“. Dochovaly se z 19. století a šili je vojáci ze zbytků uniforem, takže znalci vojenských uniforem mohou přesně určit, ke kterému pluku patřil autor té které přikrývky. Vojáci si nejen vyráběli praktickou deku, ale v neposlední řadě v šití nacházeli náplň svého volného času. Kdyby totiž potřebovali pouze přikrývku na ochranu před chladem, nerozstříhali by jistě látky na úplně miniaturní kousky a nevznikla by ta krásná a nesmírně pracná díla, která můžeme dnes obdivovat v muzeích. 

Viktoriánský crazy patchwork

Druhá polovina 19. století je v Anglii označována podle královny Viktorie a o tom, že to bylo období velmi osobité, svědčí i dodnes dochované pojmy jako „viktoriánské růže“, „ viktoriánská barevnost“ a mimo jiné i „Viktoriánsky crazy patchwork“. Vznik crazy patchworku má souvislost s tehdy velmi módní zálibou ve vytváření nejrůznějších sbírek a tak se sbíraly i sebemenší odstřižky vzácných nebo nějak zajímavých látek, ze kterých se šily dekorativní quilty, které se většinou nedaly vyprat, takže sloužily skutečně jen jako výtvarný objekt. Jednotlivé, nepravidelné dílky byly našívány na podkladovou látku a doplněny ozdobnými stehy, krajkami, korálky nebo knoflíčky. Na těchto quiltech najdeme naprosto jedinečný doklad o vrcholech textilního řemesla doby, stejně jako nádherné ukázky nejrůznějších technik, kterými byla dílka dozdobena a to od paličkované a šité krajky až po výšivky bavlnkou, stuhou nebo korálky.

Toto pojetí je asi nejblíže kolážím a lze zde vysledovat dva důležité momenty. Tím prvním je upuštění od základní funkce quiltu, tedy od jeho užitných vlastností. Crazy quilty sloužily pouze jako ozdobné závěsy a posunuly se tak naprosto jednoznačně z kategorie řemeslné výroby do kategorie umělecké tvorby s pouze estetickým účelem. Tím druhým, ale rozhodně souvisejícím, prvkem bylo upuštění od celé řady pravidel, kterými se doposud tvorba quiltů řídila. Slovo CRAZY bývá překládáno jako bláznivé, což nevystihuje podstatu, ta spočívala právě v uvolnění konvence a mnohem výstižnějším českým výrazem by bylo „nekonvenční, volný, nesvázaný“. Podobnost s vývojem ve všech oblastech umění není jistě náhodná a právě crazy patchwork byl důležitým předobrazem moderního patchworku tak, jak ho známe dnes z galerií a výstavních síní. 

 Wholeclothquilts

Někdy se o těchto quiltech hovoří jako o práci typu „white work“, tedy o celou jednobarevnou plochu zdobenou bohatým ozdobným prošíváním. Jde o jedny z nejstarších quiltů, které vznikaly z nových látek a můžeme je najít v muzeích na Britských ostrovech, k velmi známým patří například práce z Welsu. Bohaté prošívání mělo svá pravidla a nechá se z něj skutečně přečíst mnohé o autorce, účelu i o tom komu byla přikrývka určena. Středový motiv zpravidla prošívala matka, na dalších se podílely ostatní členky domácnosti nebo profesionální „prošívačka“. Motivy byly kombinovány a objevovaly se zde florální i geometrické prvky, stehy musely být stejné z obou stran přikrývky a jejich velikost byla zpravidla 2-2,5 mm. Pokud je tento quilt z krémového hedvábí nebo batistu, jde nejspíš o tzv. „anglický svatební quilt“ a v některých částech Anglie dostává nevěsta tuto nádhernou tradiční přikrývku do výbavy dodnes.

Použití nové látky a velmi husté prošívání tomuto typu quiltu daly předpoklady dlouhé životnosti, což bylo nejspíš důvodem pro to, že právě tento typ si nejčastěji přiváželi do svých nových domovů američtí osadníci.

Zpět