Materiál

29.06.2008 21:06

 

V jedné klasické písničce Osvobozeného divadla se zpívá: „je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka…“. Můžeme s tím z antropologického či filozofického pohledu nesouhlasit, ale je neoddiskutovatelnou skutečností, že právě tím, čím je člověk oděn dává první zprávu o své osobě, tedy možnostech, vkusu, kulturním zázemí a mnoha dalších faktorech. Patchwork nám dává podobnou zprávu tzv., z druhé ruky. Od nepaměti bylo švadlenám líto odstřižků, ze kterých se již nedal ušít oděv, snažily se najít možnost vyžít zbytky do posledního kousku. Pracovaly samozřejmě s materiálem, který byl dostupný, tedy s takovými látkami, které se v tu dobu používaly k šití oděvů. Tak můžeme ze starých quiltů vyčíst mnoho informací o vyspělosti textilních řemesel, vkusu a uměleckém cítění, ale při bližším studiu také o obchodních cestách a vzájemném mísení jednotlivých kulturních vlivů. S postupem času je toto čtení samozřejmě čím dál obtížnější a v dnešním globálním světě už naprosto vyloučené.

 

Až do vstupu chemického průmyslu můžeme hovořit o 2 kategoriích přírodních materiálů:

Přírodní rostlinná vlákna

Bavlna patří mezi nejstarší textilní vlákna. Získává se z tobolky bavlníku, kde vyrůstá na semenu jemné, až 6 cm dlouhé vlákno. Vlákna mají bílou až smetanové žlutou barvu. Skládá se z čisté rostlinné celulózy, a proto odolává bez poškození vyvářce ve, vodě při 100°C. Má velmi dobrou pevnost, která se zvyšuje zavlhka až o 20 %. Pružnost bavlněných vláken je poměrně malá, proto se výrobky z bavlny snadno zmačkají. Bavlna je materiálem velmi starým, ale v mnoha oblastech byla pro poměrně komplikovaný způsob zpracování až do 19. století považována za velmi vzácnou, používala se na tzv. lepší textilní výrobky a také díky tomu se nám dochovaly i velmi staré bavlněné quilty.

Len je v našich oblastech typickou textilní rostlinou, pěstovanou převážně v podhorských regionech. Lněné vlákno se získává rosením, máčením, lámáním a drhnutím zralých stonků rostlin. Tím se od dřevnaté části stonku uvolní svazečky jemných lýkových vláken. Následujícím vochlováním se pak jednotlivá vlákna rozčešou a nakypří a jsou tak připravena pro další textilní zpracování. Barva neběleného lnu je šedohnědá, až nazelenalá. Bělený len má barvu bílou. Len je na omak chladivý, má i za vlhka velmi dobrou pevnost, je málo pružný a snáší bez poškození vyvářku při 100°C. Len je velmi pevný, ale poměrně nepoddajný materiál, který má zpravidla různou sílu vlákna a nepříliš hustou osnovu. S malými lněnými dílky se poměrně špatně pracuje a v oblastech, kde byl len hlavní textilní surovinou také zpravidla nenacházíme žádné známky rozvoje patchworku jako uměleckého řemesla. Pokud se ze lnu zhotovovaly patchworkové výrobky, nejspíš šlo spíše o užitkové záležitosti, které se nedochovaly, protože neměly nijak komplikované zdobení a podobně jako běžný oděv nestály za nějaké uchovávání.

Konopí, juta, sisal a kokos poskytují též vlákna, která lze zpracovávat textilními postupy. Tato vlákna jsou však obvykle barevná a jejich hlavním nedostatkem je drsnost a v důsledku silného zdřevnatění i tuhost a nepoddajnost. Tato vlákna byla používána na oděvy hlavně v oblasti Afriky a na ostatních kontinentech je nalezneme spíše jako vlákna technická a pro výrobu hrubších vláken pro lana, provazy, pytle a koberce.

Přírodní živočišná vlákna

Vlna patří mezi nejušlechtilejší vlákna používaná pro oděvní účely. Získává se především stříháním srsti ovce domácí. Velmi jakostní je vlna velbloudí, vlna kozy kašmírské a kozy angorské, označovaná v obchodě jako vlna mohérová, a vlna angorských králíků. Vlna patřila k velmi oblíbeným a luxusním výrobkům, různé tkaniny z vlny najdeme na historických quiltech v Evropě (hlavně Velká Británie), ale také na tradičních amerických quiltech.

Přírodní hedvábí patří mezi vlákna živočišná a svým chemickým složením je těmto vláknům velmi příbuzné. Je však mnohem jemnější a nemá ani při silném zvětšení pod mikroskopem patrnou žádnou povrchovou strukturu. Vzniká tuhnutím tekutiny, kterou vylučuje housenka bource morušového a čínského bource dubového vytvářející zámotek neboli kokon. Přírodní hedvábí se označuje jako vysoce ušlechtilé vlákno. Vyniká neobyčejnou jemností, vysokou pevností a pružností, má typický hedvábný lesk, charakteristický omak a vzájemným dotykem vydává šustivý až vrzavý zvuk. Hedvábí vždy patřilo k těm nejluxusnějším tkaninám a najít ho můžeme na patchworkových japonských kimonech, anglickém crazy patchworku, ale i v tradičních pokrývkách amerických osadníků. Ve dvacátém století se hedvábí stalo základním materiálem při tvorbě uměleckého patchworku.

Zpět