Sdělení a patchworkový blok

29.06.2008 21:24

Bloky jsou čtverce s určitým vzorem a podle toho, jak velkou přikrývku bylo třeba zhotovit, tolik stejných bloků se ušilo a nakonec se z nich sešívala celá velká přikrývka.Právě společenský charakter práce podnítil pojmenovávání bloků, protože tvůrci se poté při domlouvání mohli obejít bez dlouhého popisu a blok, který měl jméno, byl jednoznačně definován. Výsledkem této situace jsou stovky bloků, které mají svá jména. V současné době existuje několik encyklopedií, které se je pokusily zmapovat. Proces pojmenování bloku byl velmi různorodý. Některé bloky dostaly své jméno podle tvaru, jež připomínají, jiné odkazují ke svému tvůrci, ke známému přísloví nebo morální poučce. Samostatnou kapitolou v názvech bloků jsou motivy a jména s biblickou tematikou. Ty nejpoužívanější bloky mají jmen hned několik, protože byly pojmenovány v různé době a na různých místech. Lze tedy dle různých jmen například sledovat, nakolik tvar souvisí se jménem a jestli při pojmenovávání sehrálo svou roli vnímání jednotlivých geometrických tvarů tak, jak je citováno ze Sémiotiky Jiřího Černého v úvodní kapitole.

Při studiu různých jmen bloků jsem pracovala s publikací Maggie Malone „5.500 Quilt Block Designs“. Autorka uvádí u každého bloku nejen všechny známé varianty jmen, ale i zdroj, ze kterého jména čerpala. V úvodní kapitole píše, že většina jmen je velmi stará a velmi často proto pracovala s muzejními exponáty a záznamy o nich. Nejstarší známá publikace, která se pokusila zmapovat jména patchworkových bloků, má název „Kansas City Star“ a pochází z roku 1890. Dalším významným zdrojem byly katalogy „Ladies Art Company“, jež začal vycházet v roce 1892 a bloky, které se v nich objevily, jsou již dnes zařazovány mezi klasické. Velká část jmen je předávána v rodinách z generace na generaci a k tomu, aby mohla Maggie Malone seřadit 5.500 bloků se všemi jejich variantami jmen, jistě potřebovala hodně času a trpělivosti.

 

Pro příklad procesu pojmenovávání jsem vybrala jeden z nejpoužívanějších tradičních vzorů.

Název Log Cabin překládáme jako srub, ale k tomu abychom zcela pochopili jeho symboliku, je třeba si uvědomit rozdíly v architektuře a tím i v rozdílném chápání tohoto pojmu. V našich oblastech nemají srubové stavby nijak výraznou tradici, protože v raných dobách si lidé stavěli částečně do země zapuštěná obydlí a v kombinaci se dřevem používali hlínu a později i pálenou cihlu. V době osídlování Ameriky byla u nás rozvinutá architektura a rozhodně by nikdo nechápal pojem srub jako symbol domova, stability a pevného obydlí. Pro americké osadníky to však byl právě srub, který představoval maximální možnou ochranu, usazení, stabilitu a pořádek a není jistě překvapením, že quilty, které se z těchto bloků sestavovaly, mohly mít název např. narůstání srubů, protože čím větší byla osada, tím větší měli její obyvatelé šanci na přežití.

Barevnost klasického srubu je určená a má svůj význam. Červený čtvereček uprostřed je teplo domácího krbu, symbolizuje oheň, ale taky lásku, plodnost a mateřství jako střed celého světa. Pruhy kolem středu symbolizují klády, ze kterých je postaven srub, světlé jsou ve světle ohně, tmavé v jeho stínu. Pokud je středový čtvereček žlutý, představuje světlé okno. Otázkou z oblasti „byla dříve slepice nebo vejce?“ je to, zda obrovská popularita tohoto vzoru souvisí s touto velmi silnou symbolikou, nebo je to spíš důsledek velmi jednoduchého šití a možnosti spotřebovat i ty skutečně uzounké proužky zbytků tkanin. Skutečností je, že ho najdeme už v albu vzorů bloků z roku 1887 The Farm and Fireside a podle amerických etnologů šlo o druhý nejpoužívanější vzor. Pokud bychom hledali tento vzor a oprostili se od výše uvedené symboliky, najdeme ho mnohem dříve na quiltech na Britských ostrovech, kde se pro něj během času vžil název „Kanadský srub“. 

Pokud si budeme všímat jen tvaru, dostaneme se ve skutečnosti do mnohem hlubší historie. Charakteristický tvar můžeme vidět na bandáži egyptských mumií dvou mužů a jednoho dítěte, které se nacházejí ve Skotském národním muzeu a ve stejném muzeu opatrují i mumii kočky, kde bylo dokonce použito dvou odstínů bandáže, takže vzor odpovídá srubovému naprosto dokonale. Podobně zabandážovaných drobných domácích zvířat bylo nalezeno při archeologických vykopávkách v Egyptě velké množství. Tato zvířata byla do hrobů přidávána velmi často a měla nebožtíka provázet v jeho posmrtném životě. V USA se dokonce objevily teorie, že těchto mumií bylo nalezeno takové množství, že se do Ameriky dovážely a farmáři s nimi hnojili svá pole a pro ženy byl právě tento zdroj první inspirací. Mnohem pravděpodobnější se zdá, že si vzor přinesly ženy ze svých původních domovů v Evropě.

V primitivním provedení najdeme srub jako dekor na nádobách ve Zlatém muzeu v Limě v Peru a není bez zajímavosti, že i tato kultura (Paracaská) ho dle odborníků používala jako symbol domova a stability. V červenobílé variantě lze najít na tkaninách nalezených na Cookových ostrovech, jež jsou uloženy v Aucklandkém muzeu. Na druhém konci světa v Japonsku se tento vzor nachází na tradičních Temari míčkách, v Řecku bychom ho mohli najít na nádobách, na podlahách v chrámech i na tradičním oděvu. V tomto kontextu, se jeví velmi zajímavou skutečnost, že tento tvar vyvolává v lidech podobné asociace a napříč stoletími i kontinenty má velmi podobnou symboliku. Myslím, že to souvisí s vnímáním tvaru čtverce, jak je zmíněno v úvodní kapitole věnované symbolice tvarů. Srub je vnímán jako umocnění tohoto tvaru, představuje vrstvu těchto svým způsobem velmi dokonalých tvarů.

Pokud se vrátíme k patchworku, je srub v tomto řemesle už tak dokonale známým pojmem, že mnoho autorů pracuje s jeho variantami. V těchto variantách už nenajdeme tradičně barevnost, nemusí být sestrojen ze stejně širokých proužků a ani středový dílek nemusí být čtvercový. Přes absenci těchto charakteristických znaků bude zasvěcený divák blok vnímat jako srub a v celé kompozici tento blok nejspíš nadále ponese svou symbolickou hodnotu.

Zpět