Úvod - Svět znaků a symbolů

29.06.2008 20:38

 

Motto: „Jsem přesvědčená, že abstraktní tvar, obraz, textura a materiál mohou vysílat sdělení stejně dobře nebo dokonce lépe než slova.“ (McCoy) 

Znaky a znakové systémy jsou podstatou sémiotiky jako vědeckého oboru a jistě by se našlo mnoho těch, jež vůbec netuší nic o sémiotice ani nikdy nepřemýšleli o tom, že jejich svět je plný znaků, že právě orientace ve znakových systémech je tím, co jim pomáhá v běžné každodenní orientaci a komunikaci. Snad právě proto, že jde o tak běžně používaný nástroj, je velmi těžké najít přesnou a jednoznačnou definici znaku.

„Většina sémiotiků se zatím shoduje v tom, že nejpřijatelnější definice má dvě důležité části a zní přibližně takto:

1.     Znak (signum, signans) je něco, za čím se skrývá něco jiného (signatum, referent, věc),

2.     Existuje někdo, kdo si takový vztah uvědomuje.

O první část definice se zasloužil svatý Augustin, druhou dodal Charles Sanders Pierce(Černý, 2005) 

Rozdělení znaků a znakových systémů se věnovalo mnoho osobností různých společenskovědních oborů a zkoumání těchto rozdělení není obsahem této práce. Nesporně nejrozsáhlejší zkoumání z oblasti sémiotiky probíhají v jazykových systémech a tedy v různých lingvistických oborech, protože se jedná o oblast, kde je znak základem vzniku i fungování systému. Pro tuto práci jsem vybrala oblast konkrétního uměleckého řemesla, na kterém bych ráda ukázala, že sdělovat lze skutečně nejen prostřednictvím slov, ale i pomocí předmětů, jež jsou výsledkem kreativní činnosti člověka. Obecně lze stanovit, že práce se bude zabývat artefakty a proto je na místě vyjasnit chápání tohoto pojmu, protože jde o pojem poměrně široce vnímaný. Při pokusu o explicitní definování tohoto pojmu bychom došli k tomu, že artefakt jako výtvor člověka pokrývá nejen oblast materiálních, ale i duševních výtvorů a oblast studia by se nám tedy nikterak nezúžila. Pro účely této práce je artefakt chápán jako předmět vytvořený konkrétním člověkem v konkrétní době a nejvíce by se tato definice asi blížila k definici artefaktu technického, jak jej definoval ve svých studiích Ladislav Tondl. Nepůjde tedy o chápání pojmu artefakt ve smyslu uměleckého díla, proto se zde nebudeme zabývat prvoplánově estetickými kategoriemi. Pro zájemce o tuto problematiku lze doporučit práce Jana Mukařovského nebo Herberta Simona, jež řeší problém vztahu uměleckého díla jako věci a uměleckého díla jako znaku (estetického objektu). Dle Tondla jsou artefakty charakterizovány jako vlastní konkrétní modely s komunikační funkcí, přičemž komunikační funkce nemusí být hlavním účelem. Tyto modely mají svého tvůrce a příjemce, jež musí mít jisté schopnosti a znalosti (kompetence), aby mohl artefakt splnit všechny funkce, včetně té komunikační. Příkladem může být například architektonický objekt jako model současného stavu techniky, ale i vztahů ve společnosti. Kompetentní divák v takovém objektu najde nejen technické prvky, jež svědčí o vyspělosti a ekonomické úrovni, ale najde zde i všechny kulturní a duchovní atributy charakterizující společnost, ve které dílo vzniklo. O souvislostech mezi gotickou katedrálou a stavem společnosti ve středověku je možno nalézt nesmírné množství dokladů a nikdo by o nich jistě nepochyboval. Existuje ale velké množství předmětů, ze kterých lze číst a většina jejich uživatelů si to často nikdy neuvědomí. Jedním z důvodů je množství věcí, kterými je současný člověk obklopen a tempo, ve kterém jsme nuceni svůj život prožívat. Jednoduše řečeno, málokdo má dost času na to, aby se zastavil a uvědomil si vše, co mu svět předmětů v této chvíli vlastně sděluje. Druhým důvodem, proč nejsme někdy schopni sdělování věcí interpretovat, je nedostatek kompetence. Pokud nemáme dostatečné znalosti a nejsme schopni se v nich patřičně orientovat, těžko můžeme chápat všechny věci kolem nás v celé šířce. Souvislost artefaktu s racionální činností je tedy zjevná nejen v okamžiku, kdy artefakt vzniká. Racionální činností je nepochybně i správné vnímání artefaktu a v neposlední řadě také pochopení všech znaků, které s sebou artefakt nese. Ladislav Tondl o tomto aspektu tvrdí, že artefakt je svou podstatou zásadním komunikačním prostředkem.

Zpět